Něco o mně
Milí návštěvníci!
Jmenuji se Markéta Vydrová a narodila jsem se v červenci 68 s tužkou v ruce. A protože mi ji nikdo nedokázal vzít, přirostla ke mně a nezbylo mi nic jiného, než ji používat jako další součást těla 
Studovala jsem VŠZ, obor zahradní a krajinná architektura v Lednici na Moravě.Výtvarné výchovy zde bylo sice poměrně dost, ale ve čtvrtém ročníku už jsem to nevydržela a odešla. Nebylo to to, co bych chtěla v životě dělat, nechtěla jsem být zahradní architektkou. Chtěla jsem dělat ilustrace. To by mě bavilo.
Odmalinka jsem věděla, že musím ilustrovat knížky pro děti...až takto vyhraněně jsem to cítila.
Zpočátku to byla tvorba jen "do šuplíku". Pak ale, jaksi zvolna a nenápadně se to začalo hýbat. S mým (nyní už bývalým) mužem Danielem jsme začali spolupracovat s časopisem Dikobraz, pak Podvobraz a s dalšími humoristickými časopisy. Daniel jako námětář, já jako výtvarnice našich společných vtípků. Přispívali jsme jako atorská dvojice pod jménem Vydry. To nás bavilo!
Teď udělám malou odbočku k tématu samotného ilustrátorství:
Já jsem pořád tolik toužila ilustrovat, jen jsem vůbec nevěděla, jak na to. Ale cítila jsem čím dál víc, že musím malovat pro děti. Realistickou kresbu a malbu jsem měla zvládnutou už dlouho a mí výtvarní učitelé se shodovali, že mám talent. Zvládala jsem bez problémů jakákoli témata - od portrétů po krajiny, ale co s tím? Realismus mi skýtal příliš málo prostoru pro osobité vyjádření, už mi neměl co dát a cítila jsem, že tenhle kabát začíná být mé fantazii nesnesitelně těsný. Potřebovala jsem se posunout někam dát, dát smysl všem těm nápadům, co se mi honily hlavou, pokusit se o něco víc. (Kreslený humor se mi na té cestě za ilustrací nějak připletl "pod ruku" - nikdy jsem nešla pro vtípek daleko, už na střední jsem spolužáky neustále zahrnovala těmito blbinkami:-) - takže kreslený humor byl sice prima, ale cítila jsem ho jen jako takovou milou placenou zábavičku. 
Ale jinak nebyl tím, u čeho jsem chtěla zůstat....
Totiž tak......když už se zamýšlím nad ilustrací jako takovou, cítím, že musím vyslovit jednu zásadní věc : Jedním z největších omylů je, že ilustrace pro děti je snadná a že stačí "tak nějak trochu umět malovat" a už je to ono. Tohle je opravdu nejstrašnější a nejpropastnější omyl, jaký může být. Pokud se tedy bavíme o skutečně kvalitní ilustraci a nikoli o něčem, co dětem zkazí navždy vkus a estetické cítění a naučí je, že čím odfláknutější věc, tím lépe.
Tedy k tomu, co je skutečnou ilustrací:
Každý profesionální ilustrátor a to ať vysokoškolsky vzdělaný, či autodidakt Vám potvrdí, že ilustrace je vůbec nejtěžší výtvarný obor. Na tu je třeba totiž nejen talent, ale také schopnost odpoutání se od reality,. Musíte mít ale perfektně zvládnuté reálie, abyste pak, až se od nich budete chtít odpoutat, uměli použít výtvarnou zkratku, která dává smysl, abyste uměli dát prostoru hloubku, uměli použít světla a stíny, věděli, jak vypadají ruce a postava a obličej a to i v případě, že je budete malovat stylizovaně. A právě proto, abyste pak stylizovaně malovat mohli.
A i když budou vaše postavičky třeba jako "z gumy", musí být poznat, že víte, co děláte. O výtvarných technikách ani nemluvě. Odbyté a zmatené vyčmárání pastelkou či fixou jako v "osmé bé" není ani výtvarná technika, ani ilustrování.....
A umět malovat a kreslit, to je jen začátek..... Je tady také VÝTVARNÝ RUKOPIS. Nechci vás plašit, pokud jste se rozhodli dát na ilustrační dráhu, ale připravte se, že výtvarný rukopis není něco, co má člověk dáno hned od přírody. Způsob, jakým budete jednou nezaměnitelně ilustrovat se vyvíjí stovky a tisíce hodin na stovkách a tisících obrázků. Není to tak, že si prohlédnete ze tři knížky, trochu se inspirujete a řeknete si: "budu to dělat takhle" a během jednoho odpoledne se Vám vyvine rukopis a pak už tak navždy malujete. Ne. Musíte poslouchat vaši ruku a cit a stále a stále malovat a ono se samo ukáže, kudy vede cesta. Není smyslem někoho kopírovat, ať se Vám líbí sebevíc. Smyslem je, aby na první pohled bylo poznat, že tohle jste malovali právě vy. Pokud jste opravdu talentovaní, ale vlastní rukopis se neukazuje ani po tisíci obrázcích a vždycky namalujete každý úplně jiný, pak jste ojedinělý přírodní úkaz
Když jsem začínala ilustrovat a ještě stále hledala svůj výtvarný rukopis, úmyslně jsem se na nějaký čas oprostila od sledování výtvarného rukopisu ostatních výtvarníků nebo ještě přesněji řečeno jsem se záměrně snažila nenechat se ovlivnit. Sledovala jsem zejména výtvarné techniky a celkově jsem sledovala kvalitu ilustrací v knihách, abych měla před sebou nějaký vzor a představu, jaké úrovně bych měla dosáhnout a viděla, kam se posunout. V knihách najdete neuvěřitelně rozdílnou kvalitu, od začátečnických pokusů až po opravdu skvělé ilustrace mistrů. Má rada zní: nikdy se nespokojujte s tím, že si řeknete, že stačí ilustrovat tak, jak to dělají ti nejhorší z nich, když jsou také v knihách. Někteří nakladatelé rádi sáhnou po začátečníkovi z ekonomických důvodů, v domnění, že když si zaplatí laciného výtvarníka, tak ušetří na výrobě. Opak je pravdou, protože tyto knihy mají velmi nízkou prodejnost a vše se pak vrací jako bumerang. Ilustrovanou knihu prodává právě skvělá ilustrace.
Zpočátku mé ilustrace sice měly společné rysy a dařilo se mi zachovávat jednotný styl, ale řekla bych, že až tak od desáté, patnácté knihy začala poznenáhlu nastupovat jistota ve výtvarném rukopise, jakou cítím dnes. Neustále se snažím o sebezdokonalování svých výtvarných technik i způsobu vyjádření, ale nyní, kdy už mám za sebou stovku ilustrovaných knih, mé postavičky mají svou podobu a tvář a já jsem šťastná, když mi čtenáři na besedách říkají, že mají rádi můj nezaměnitelný rukopis
A nyní, po této odbočce se vracím vlastně zase na začátek:
Pro mě první větší věcí a současně ilustrátorským startem byl úžasný Danielův počin! Napsal knížku pro děti. Prý proto, "abych měla co ilustrovat"
Knížka se jmenovala "Na co hrají varani" a byla (a dodnes je) plná veselých, úžasných básniček pro malé děti., někdy trochu ulítlých, hodně hravých. Na každé písmenko abecedy vymyslel básničku o méně známém zvířeti, aby dětem umožnil vykouknout také trochu dál než jen na dvorek mezi vepříky a kachny.
Bylo to skvělé a strašně mě to bavilo!!! Aniž bychom tušili, jak to chodí a aniž bychom věděli, jestli uspějeme, udělala jsem k rukopisu ilustrace s tím, že pak zkusíme celou věc někomu nabídnout.
Obeslali jsme asi deset nakladatelství. První kladná reakce přišla od nakladatelství Sursum, které pak knihu i vydalo.
Jakmile byla kniha na světě a měla jsem co nabídnout, bylo pak už daleko snadnější sehnat zakázky, nakladatelé mě začali i sami oslovovat. Od té doby mám stále co dělat, rozvinula se spolupráce s mnoha dalšími nakladatelstvími, vznikly další desítky knih.
... atd...atd. Stále na něčem pracuji...a to mě moc, moc baví!
Budete-li potřebovat také pro Vaše nakladatelství ilustrátorku, velmi ráda se domluvím na spolupráci. Dopředu se ale omlouvám, pokud odmítnu vzít zakázku typu : kýčovitá okatá telátka s řasami po kopýtka, růžové myšky a přeněžňoučká kachňátka s ducatými tvářinkami a nesmyslnými pletenými kulichy. Tohle opravdu neumím, doufám, že nikdy ani umět nebudu a ani umět nechci. To by mě nebavilo.
Mám ráda humor a nadsázku, fantazii a hravost, posun do absurdna a žádné bariéry, když tvořím.
máte-li zálem o spolupráci se mnou, budu potěšena, když se ozvete.
přehled všech publikovaných knih najdete v bibliografii ZDE
.
.
.
prohlížíte stránku ILUSTRACE MARKÉTA VYDROVÁ
něco o mně
poslední aktualizace textu listopad 2016