Ilustrace Markéta Vydrová

DRAKA JE LEPŠÍ POZDRAVIT ANEB O ETIKETĚ

V červnu 2009 vyšla v nakladatelství Mladá fronta kniha dvou spoluautorů. O slušném i neslušném chování  a jak to všechno zvládnout si můžete přečíst v básničkách Miloše Kratochvíla, pohádkách Daniely Krolupperové a vykoukat v ilustracích Markéty Vydrové. Nápad na vznik knížky dostala Eliška Hašková - Coolidge.

Této knize byla udělena Cena ministryně školství, mládeže a tělovýchovy v anketě  SUK -  nejlepší knihy pro děti za rok 2009 

křest knihy - FOTOGRAFIE 

Ukázka z knihy: 

.                                                      

Miloš Kratochvíl:             

Nedomluví se, kdo jenom huláká.

Zkoušet se to nemá ani na draka.

moudřejší je napřed slušně pozdravit

a říci si co, kdo a proč bude chtít.

                     Slušnost totiž není znakem slabosti

a drak, i když není dobrák od kosti,

se tváří v tvář uctivosti zastydí

a přestane plivat oheň na lidi

.

A k tomu pohádka Daniely Krolupperové:

.

O STRAŠLIVÉM DRAKOVI

.

 

Bylo jednou jedno království a to bylo velmi šťastné. Lidé, kteří v něm žili, byli veselí a spokojení. Slunce tam svítilo, květiny kvetly, děti si hrály. Všechno šlo právě tak, jak má.

Až jednoho dne přiletěl do království strašlivý drak. Měl sice jen jednu hlavu, ale zato velikánskou. Když otevřel obrovitou zubatou tlamu, šlehaly z ní plameny. Ošklivě páchl sírou jako klubko čertů. Měl dlouhatánský ocas a mocná dračí křídla. Mohutné pařáty s drápy jako šavle. Brr! Šla z něho hrůza.

Byl to vůbec první drak, který kdy království navštívil. Lidé ještě nikdy nic tak děsivého neviděli. Přirozeně měli z té obludy ohromný strach. Nikdo nepochyboval, že by drak dokázal spořádat třeba i polovinu obyvatelstva.

Jenomže drak se na nic takového nechystal. Usadil se na vysoké hoře nedaleko královského zámku. Chvíli se jen tak rozhlížel. Pak si do svého skalního doupěte odnesl přímo královskou dceru, krásnou a hodnou princeznu Veronii.

Na celé království padl veliký žal. Král s královnou si zoufali. Lidé se trápili. Slunce svítilo jen slabě, květiny vadly, děti si přestaly hrát.

Král dal vyhlásit, že tomu, kdo vysvobodí princeznu z dračí moci, dá polovinu království. Z celého světa přijížděli stateční rytíři a princové, aby se utkali s drakem. Ale žádnému z nich se nepodařilo princeznu vysvobodit. Každého zahnal na útěk strašlivý oheň z dračí tlamy.

Už se zdálo, že je vše ztraceno. Všichni princové i rytíři odešli s nepořízenou. A právě tehdy se za drakem vydal mladík jménem Emil.

Nebyl to ani rytíř ani princ, ale byl to slušný člověk. Nevzal si s sebou meč ani šavli, dokonce ani nůž na sýr ne. Pomalu došel až na vrcholek hory před dračí sluj. Samozřejmě že také dostal strach, ale překonal ho a nevzal nohy na ramena. Draka nikde neviděl.

„Dobrý den!“ zavolal do sluje. Zevnitř se nejprve vyvalil oblak smrdutého kouře. Pak se z nitra hory ozvala dunivým dračím hlasem odpověď: „Dobrej!“ Ve vchodu do sluje se objevila veliká dračí hlava a z tlamy vyšlehl uvítací plamínek ohně.

„Jak se máte?“ zeptal se Emil zdvořile a rychle odskočil, aby mu plamen nesežehl šaty. Snažil se tvářit, jako že se ani tolik nebojí.

„Děkuju za optání, už je to lepší,“ odpověděl drak a přívětivě se na Emila usmál. „Představte si, mladý muži, pořád mi sem chodila nějaká rytířská a princátkovská havěť. Ve dne v noci mi sem lezli! Nepozdravili, vtrhli mi bez pozvání do sluje. A ještě se mě snažili propíchnout těmi svými mečíky! Opravdu odporné chování!“

Emil chápavě přikyvoval. Rytíři i princové se k drakovi chovali skutečně velice nelaskavě.

„Víte, chtěl jsem vás poprosit o takovou maličkost. Nebyl byste tak laskav a nedovolil princezně Veronii, aby se vrátila k mamince a k tatínkovi do zámku? Všem se jim hrozně stýká.“

Drakovi se moc nechtělo poslat Veronii zpátky, protože s ní byla legrace a taky dobře hrála šachy. Ale když Emil tak hezky poprosil, rozhodl se drak, že mu vyhoví.

Ještě ten den dovedl Emil princeznu Veronii zpět do královského zámku. To bylo radosti! Král s královnou se veselili, obyvatelstvo jásalo. Slunce svítilo o sto sedm, květiny přímo bujely a děti si zase spokojeně hrály.

Emil se s králem spřátelil. A každou neděli odpoledne hrával ve své půlce království s drakem šachy. Oběma to šlo dobře, protože byli moudří. Věděli, že vlídné a zdvořilé slovo dokáže odemknout více zámků, než jich rozlomí i ten nejmocnější meč.

.